slideshow 1 slideshow 2 slideshow 3 slideshow 4 slideshow 5 slideshow 6 slideshow 7 slideshow 8 slideshow 9 slideshow 10 slideshow 11 slideshow 12 slideshow 13 slideshow 14 slideshow 15 slideshow 16 slideshow 17 slideshow 18 slideshow 19

Jste zde

Tre Cime 14.-16.08.2015

Jako obvykle nalákat někoho do Dolomit nebyl problém. Ovšem konečný výsledek – jen Pavel!
Naštěstí držitel ceny o nejdelší pád roku 2014 netrpí žádnými obavami a horské lezení, to je prostě něco pro něj. Méďa béďa nás teleportoval pod Tre Cime téměř raketovou rychlostí. Plán lezení byl upraven na úspornější variantu – Cassin na Cimu Ovest a pak se uvidí! Ranní azůro potvrdilo předpověď a v poklidu kráčíme k nástupu. Cestou jako drsný znalec místních poměrů ukazuji Pavlovi zácpu na Dibonově hraně – nejmíň 8 kusů. O kousek dál v Comicim 2 dvojky. No a samozřejmě náš Cassin už také obsahuje dvě dvojky Italů. Pavel natěšen balí cigárko a já pro jistotu odcházím za roh s něčím důležitějším...... No prostě dáváme Itošům čas nabrat náskok.

Začátek je pohoda a Pavlovo tempo sprint, a za chvíli se už houpeme ve štandu a sledujeme, jak se Italové před námi šnečím tempem posunují vpřed. Čas na sušenku a Pavlovo poslední cigárko. Spojování délek jen super, nicméně Pavel opravdu nechtěl osmu, ale je ochotný se dělit, a tak si oba pěkně užíváme staré skobky a shnilé smyčky. Pavel je velice spokojen a tak si dopřávám následný traverz celý najednou. Lana vychází na milimetr a tak se seznamuji na štandu s Italským šnečkem.

Musím se ihned omluvit, neb chlapíkovi je nejmíň osmdesát a je vidět, že toho má plný lezky. Hovoří si sám k sobě a merde obsahují všechny věty i několikrát. Leze, prusíkuje, huláká a visí, prostě masakr. Dáváme další sušenku, protože Pavel dobíhá příliš brzy. Pěkné sedmičkové lezení nás dostává přez vodní kuloár až na polici s malinkým bivakem. Teď už jen sada pohodových pětek a budem nahoře.

Pavel mizí nad převisem a musí čekat až se uvolní další štand. Nějak se začínají objevovat mráčky a řekl bych, že jsem slyšel zahřmění, ale je to trochu bokem, vidím, jak se to kupí a začínám myslet na bundu v autě, no jasně, kde jinde.....Dolézám Pavla a hned valím dál koutkem, skob je pomálu a začíná se nějak rychle stmívat. Cvakám skobu stranou v kuloáru a dostávám kroupou do helmy, lana táhnou jak prase a začínají padat kroupy. Tlačím se do koutka a nacházím starou skobu, škoda, že ta druhá je ulomená. Kroupy se kolem valí jako hrách a buší mi do pravého ramena, ještě že do toho neprší, peru tam frenda a dobírám Pavla. Leze hoch rychle, ale ne dost, najednou tam někdo nahoře práskl hodně nahlas dveřma a otevřel stavidla, navíc nezavřel ten hrách.. Najednou stojímv ledovcové řece a slyším jen šílenej rachot, a pak jen výkřik a žuchnutí. Itala smetla povodeň v kuloáru. Pavel je pět metrů pode mnou a pokouší se ke mně dostat, ale zdolat vodopád vody a ledu proti proudu je bez šance, a tak zalézá do kouta pod převískem pět metrů pode mnou a libuje si, že tam neteče voda – zrádce jeden. Hulákáme na sebe a posílám mu po lanech frendy a vklíněnce, aby se tam přicvakl a strašně chci za ním do sucha, jakmile se pohnu, tak jsem v řece celej, špatně se mi pod vodou dejchá a teplo taky vypadá jinak. Nakonec jsem u Pavla a oba se klepem jak drahý psi.... Během půl hodiny slyšíme několikrát vrtulník, ale sváží to odjinud, najednou je ppppo dešti, a tak vylézám z krytu a lezu dál. Italové naštěstí také lezou, protože lítají šutry, takže jsou OK. Skála i když je mokrá docela drží, a tak dolézáme na podvrcholovou polici v pořádku. Na sestupu doháníme Italy, sedm metrů pád a odnesli to jen žebra a telefon, který je vytvarován přesně podle kostrče. Večerní oslava a žranice je ukončena náhlým komatem, miluju teploučkýho Méďu béďu a Tulamorku.

Druhý den nějak na lezení není nálada, honí se mraky, ale jako naschvál poprchává jen malinko, a tak pobíháme kolem, dáváme piva na chatách, lezem na ferátu a do tunelů. Naše použité schránky už netouží po dobrodružství. Tak jedeme směr Hollental se ohřát a zmoknout aspoň teplou vodou. No, sice neprší, ale lezení v tomhle hicu a vlhkosti po dešti je katastrofa. Jedinou vzpruhou je pěkná Wídeňačka, která se hrne prozkoumat Méďu béďu, a považuje ho opravdu luxusní ložnici, což chápu, protože spát ve stanu u řeky musí být nuda. Zneklidněný majitel holčiny zlostně práská dveřmi Insignie a máme po srandě.

 

Domov volá sice předčasně, ale samozřejmě počasí je počasí.....

Termín akce: 
Středa, 19 Srpen, 2015 - 06:30
Sdílet: 

Přidat komentář

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer