slideshow 1 slideshow 2 slideshow 3 slideshow 4 slideshow 5 slideshow 6 slideshow 7 slideshow 8 slideshow 9 slideshow 10 slideshow 11 slideshow 12 slideshow 13 slideshow 14 slideshow 15 slideshow 16 slideshow 17 slideshow 18 slideshow 19

Jste zde

Tre Cime 08/2011

PřílohaVelikost
Image icon P1260608.jpg167.41 KB
Image icon P1260604.jpg287.12 KB
Image icon topo.gif31.72 KB

Jako každé léto, tak i letos jsme měli vyrazit na Tre Cime, po loňský zkušenosti to vypadalo tak, že i Marmoláda bude jasná volba v našem horském tažení za nehynoucí slávou. Počasí nám ale nepřálo, takže jsme nakonec skončili na českých pískách, v Tatrách, na Súlově, vo Višňovém, ale z Tre Cime nebylo nic. Takže takhle neslavně skončilo naše horský snažení v červenci, ne že bysme si nosičství neužili, ale na lezení v horách tak úplně nedošlo. O měsíc pozdějc jeli kluci s rodinama na dovolenou a mě se nechtělo sedět doma, takže začalo hledání spolulezců. Z původních 4 se to smrsklo až na jednoho jedinýho :)

Domluvenej odjezd v pátek večer jsme ve středu posunuli na čtvrtek, takže fofrem zařídit dovolenou a jelo se. Po celým dni v práci se mi jelo parádně, 100km před Tre Cime už únava dosáhla maxima, začal jsem se motat po silnici od krajnice ke krajnici, takže byl čas zastavit, šli jsme spát někde na parkovišti uprostřed hor. Ráno jsme dojeli na parkoviště k Auronzo Hutte. Změnili tam výběr mýta, takže nahánění s malým bílým autíčkem a odhodlaným Italem se už nekonalo, dole jsme na bráně odevzdali 22 Eur a mohli nahoru. Na rozlez jsme si dali Normální cestu na Cimu Grande. Prvně jsem dolezl až na vrchol, protože většina cest se končí na podvrcholový polici a poslední dýlky za II a III se už nelezou. David vypadal celkem unaveně, ale prej bude hned v pohodě. Na cestě dolů jsme si osvěžili slaňovací variantu z Grande a v 6 jsme byli na parkovišti a vařili večeři. Začalo poprchávat, ale za půl hodiny bylo po dešti, vypadalo to ale, že Tre Cime jsou jediným místem v Dolomitech kde není bouřka, naproti Tre Cime dokonce byly výboje z jednoho vrcholu na druhej, tak to mě trošku znervóznilo a moc jsem nevěřil, že zítra do Cassina nastoupíme. V noci už ale nepršelo, takže jsme v pět vstali, dali snídani a kolem šestý na pohodu vyrazili.

 

topo z planetmoutain.com:

V sedm jsme byli na nástupu, jedna dvojka před námi, takže celkem dobrý, stejně jsem se ale v první dýlce zamotal a tradičně se ztratil, ale druhou jsem už trefil a šlo to jako po másle, III, IV, V, V, VIII, VIII, VI atd., těžký dýlky jsem spojil 3 do jedný (za to mě asi David nemá rád ještě teď). David za mnou statečně celý traverz vylezl. Pomalu jsme se dostali do lehčího terénu za 7, kde se mi jako obvykle povedlo vymyslet poměrně těžkou variantu, takže tam jsem se ještě naposled zapotil :D a dál už následoval veliký kout za V nebo IV, asi 300m lezení, ale to už odsejpalo celkem rychle, spojovali jsme dohromady co šlo, štandy jsme úspěšně míjeli. Asi 100m před koncem jsme dali 10minut pauzu, David už byl vážně trošku naštvanej, že slibovaný štandy stále ignoruju a v místech kde štanduju to na odpočinek nebylo :) Ve 3 odpoledne jsme byli na podvrcholový polici, poslední dýlku nám ještě trochu osladili nějací němečtí "sportovci", kteří nemohli počkat až za mnou David doleze nahoru a museli se na prvním pustit před něj. Na otázku: "Are you serious???!!!" mi byl odpovědí jen tupej výraz v obličeji. No nic, blbci se najdou i v horách. Dolezli jsme si potom bez lan ještě lehkým terénem na vrchol, vyfotili pár fotek, pokoukali na jednu dvojku, která byla ještě ve 4 hodiny odpoledne v první čtvrtině Hasse-Brandlera, pomysleli jsme si, že to budou mít asi ještě na dlouho do noci a možná na zítra než se dostanou na vrchol (ale to my taky známe, že?) a vyrazili jsme dolů. V šest jsme opět byli na parkovišti, tentokrát byl na řadě s vařením David, sice vypadal, že ani lžíci neudrží, ale těstoviny z pytlíku zvládl na jedničku. Pojedli jsme a vyrazili směr domů. To proběhlo v podobným duchu jako cesta tam, protože u Salzburgu jsem byl téměř na usnutí, zastavili jsme na dálničním odpočívadle a přespali před autem :) Díky Davidovi Hladíkovi za to, že se mnou na ty Cimy vyrazil, snad se mu to líbilo, jako první pořádnou cestu v horách si dal Cassina na Cimu Ovest (Normálku na Grande snad ani nepočítám), tak to jsem zvědavej jaký další výstupy bude v horách absolvovat, když začal takhle z vostra :D Počasí nám vyšlo neskutečně, kromě malý přepršky v pátek večer bylo parádně, teplo a téměř azuro, to jsem na Tre Cime snad ještě nezažil. Škoda jen, že dali dolů na vjezd k Auronzu tu závoru a obrali nás o nahánění se s tím malým vtipným autíčkem po parkovištích, to mi tam bude asi dost chybět :)  

Fotky v galerii
  P.S.: rád bych Davida za svůj výkon nominoval v kategorii "Nejzajímavější výstup roku"

 

Sdílet: 

Komentáře

dobrý dobrý, s nominací souhlas, jako premča pro davida dobrá řacha

jo, jako premiéra v horách dobrý, v podstatě už na Tre Cime nic monstróznějšího není :D Co se týká dýlky..

Obrázek uživatele marek

super věc

Přidat komentář

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer