slideshow 1 slideshow 2 slideshow 3 slideshow 4 slideshow 5 slideshow 6 slideshow 7 slideshow 8 slideshow 9 slideshow 10 slideshow 11 slideshow 12 slideshow 13 slideshow 14 slideshow 15 slideshow 16 slideshow 17 slideshow 18 slideshow 19

Jste zde

Tatry 2011

Tatry, aneb jak se stát vysokohorským nosičem

Týden, který jsme měli strávit v Dolomitech se díky počasí proměnil na dva dny na písku lezením a dva v Tatrách chozením. No, o chození tedy rozhodně nebyla nouze. Hned první den Lukáš naplánoval menší likvidační okruh přes několik chat, dolin a hřebínků. Nepršelo a cesta nám díky tempu, které s Marečkem nasadil příjemně rychle ubíhala a myslím, že se nikomu nepodařilo nás předhonit. Dokonce na mě vždycky na nějakém zajímavém místě počkali, abych nebyl sám a také mi někdy dovolili jít jako první( ne na dlouho) to, abych měl pocit, že jim stačím. V závěru naší etapy jsem však již zcela zaostával, zejména proto, že jsem místo zarputilého běhu z kopce také ještě pozoroval okolní horské štíty a také trošku díky uťapaným nožičkám.


Počasí na další den nevěštilo nic dobrého, vlastně věštilo pěknou bouřku na noc a pak i přes den. Večerní rozjímání v našem autě o dalším pobytu mě lehce deprimuje. Nohy se mi třesou a vyhlídka na další procházku mě děsí. Mareček i Lukáš neustále přemýšlí , kam se půjde a taktně se mě ptají, kam to bude. Jako Duchovní vůdce bohužel musím rozhodnout, rozhoduji se získat čas a tak pronáším neutrální větu „ tak si můžeme třeba
domluvit vynášku na chatu“ a v hlavě se mi objevuje postava nosiče s obrovskou krosnou a lehce podlomenýma nohama, a také povědomí, že na takovou blbost je již pozdě……. HA, oba zajásali nad skvělým nápadem a rázem jsem hrdinou večera, již nepomáhá vysvětlování, že to byl jen vtip, Lukáš okamžitě odchází vše zařídit. Doufám bohužel marně, že to nevyjde, je to schopný komunikátor a během čtvrt hodiny je domluvená vynáška potravin na Rysy.

Pokouším se usnout, nemohu, bouře cloumá s autem, blesky křižují oblohu – soudný den se blíží….

Bahno naplavené v ulicích Smokovce naznačuje, že noční bouře stála opravdu za to. Jedeme vlakem pod Popradské pleso a na rozcvičení jdeme zběsilým tempem od vlaku na Popradské pleso několik kilometrů. Recepční z chaty nás posílá k chatce nosičů. Vítá nás obrovský chlap a pohrdlivě si měří naše titěrné postavičky. Držím se vzadu, aby si mě nevšimnul, ale je pozorný.. Za chvíli už vytahuje obrovské krosny a krabice zásob.
Takticky se mi podaří ukořistit polstrovanou krosnu a ještě jí zatěžuji Lukášovým batohem, aby se s ním chudák nemusel tahat.

Vycházíme a turisté žasnou nad třemi nosiči najednou, zatímco Mareček i Lukáš si vesele pohopsávají s dámskou váhou necelých padesát kg, moje ramena drtí zničujících třicet sedm, zase jsem to nezvládnul a naložili mi to nejtěžší. Za chvíli se již brodíme potokem, který přes noc vzniknul na turistickém chodníku. Lukáš v teniskách připomíná baletku a hopsá z kamenu na kámen, aby si nenamočil nožky, já pohrdlivě procházím vodou, protože nohy rozhodně nezvednu nad zem příliš vysoko. Se stoupáním začínám pociťovat, jak se mi popruhy krosny zakusují do ramen a jsem nucen štandovat na každém větším kamenu. Moji přátelé se mnou cítí a čekají na mne a často se mnou i společně odpočívají. Stoupání je čím dál příkřejší a potřeba odpočinku častější, navíc začíná opět bouřka. Tak jako obvykle v rámci odlehčení jsem své goráčové gatě nechal v základním táboře, takže si za chvilku v prudkém dešti vychutnávám studenou vodičku stékající mi do bot. Čvacht, čvacht, nepravidelný rytmus mých kroků přehlušuje zběsilé bušení srdce, jojo krutá nadmořská výška a řídký vzduch ze mě vysává veškerou energii. Mareček už stoupá po řetězech kousek od chaty a ani mu nevadí blesky kolem, naštěstí bouřka končí a jemný deštík mi už ani nevnímám, vidím jen praporky kousek od chaty a dobráka Marečka, jak na mě čeká. Lukáš si zrovna dává závod s turistkou, kdo jako bude u chaty dřív. Opět odpočívám a tak na mě musí Mareček čekat ještě chvíli a pak společně dorážíme do chaty. Mám pocit vítězství sám nad sebou, dostáváme čaj a polívku a sušíme se nejmíň 2 hodiny u krbu.

Cesta dolů s prázdnými krosnami je zábavná a dokonce ani nemusím odpočívat, navíc se po bouřce vyjasnilo a je krásně.

Z této akce jsem si vzal jasné ponaučení, příště si nechám naložit aspoň 75 kg, protože CHLAPY, CHLAPY nosej
kolem osmdesátky, jinak jsem nula…….

Jarda

krátké video :) 

tatry 20.7.2011 from marek janata on Vimeo.

První dávka fotek z Tater je tady:

http://galerie.lkovysocina.cz/index.php?/category/120

a druhé video - návrat do BC:

Tatry 2011 from marek janata on Vimeo.

Sdílet: 

Komentáře

super fotky :)

Obrázek uživatele k-ben

Super počteníčko!

 Haha, na tom je největší legrace to, že to je celý do puntíku pravda :D

 A mimochodem, Jarda se na cestě dolů pěkně pronesl :)

Obrázek uživatele marek

o přízni počasí při vynášce svědčí i toto

jsme šikovný 

 

konečně článek... mám dotaz...tohle dělá člověk pro zábavu? :))

Bezva článek, docela ti járo rozumim, klidně by se taky mohl jmenovat - Oslava stáří. :)) 

Obrázek uživatele marek

aneb stáří vpřed !!! - co jsme nestihli dosud, to urveme teď !!!

- omlouvám se, víc toho teď nenapíšu protože mě chytla záda a jdu si pro mastičku ... :(

první bod zlomu lidského života je ve 30ti, nastává totiž nevratný proces těla tzv. poločas rozpadu, druhý zásadní bod nastává v 35ti - smíříš se s tim. Následující další události jako je druhá míza, krize středního věku, senilita, stařecká demence apod. jsou je marné návraty a vzpomínky na to jaké to bylo, než mi bylo 30. :))

to jsem potřeboval 4 dny před svými 34 narozeninami fakt slyšet ...

děkuju mockrát ...

a moment - to mě jako demence terpve čeká?

no jestli jsi to přeskočil rovnou do ní, tak už ne :))

Obrázek uživatele marek

hned se mi ulevilo - nejsem dementní, jen trochu napřed ...

Skvely clanek :-)  a nadherna vypoved cloveka na sklonku zivota. Stari je opravdu oskliva vec . Co bylo, ale skaredy je Romanuv komentar o tom, ze 35 rok je zlomovy bod.  (zejmena pro nas s Mareckem) TO OD TEBE OPRAVDU NEBYLO HEZKE

Jinak paradni vylet i pocteni.....

p.s.:Dokonce bych si dovolil jednu osobni poznamku,po Cimermanove povidce Prenosene dite je tato povidka druha nejsmutnejsi v historii svetove literatury, jedno oko nezustalo suche

zlomovejch je 30, vy už jste to přešvihli o 4 roky, máte ještě rok na to to pochopit, pak splníte druhou půlku teorie :)))

Obrázek uživatele marek

ano - jsme skoro na lopatkách, tak si klidně ještě kopni, vždyť to nevadí   :(

Chapu, ze se ti nedobre pohlizi na mladiky plne sil jako jsme my dva s Mareckem. Ale oba mame zivot jestre pred sebou a protoze mame uctu k stari  nebudeme ti to oplacet :-)

Vem si radeji priklad z Jardy z poslednich sil se vzmohl na clanek, tomu rikam aktivni podzim zivota, ne jen kopat do chudaka Marecka a Dejva.

Super akce, koukám že se dokážete bavit i při mizerném počasí

Obrázek uživatele marek

a to zase jo, až by ses divil 

Přidat komentář

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer