slideshow 1 slideshow 2 slideshow 3 slideshow 4 slideshow 5 slideshow 6 slideshow 7 slideshow 8 slideshow 9 slideshow 10 slideshow 11 slideshow 12 slideshow 13 slideshow 14 slideshow 15 slideshow 16 slideshow 17 slideshow 18 slideshow 19

Jste zde

Petrohradské Padání 2012 - jak to bylo doopravdy ...

Padání 2012

Účastníci: Jarda,Máťa,Mareček,Dejv, Lukáš S., Lukáš M.

přidány fotky od Lukáše Marka

Dlouho očekávaný víkend nastal a sestava v autě napovídala, že o zábavu bude postaráno, což se také velmi rychle potvrdilo. Už u Humpolce začal Mareček s otázkami, kdy už tam budeme a na moji otázku kam vlastně jedeme jen odpověděl, jeď na Karlovy Vary. Což přesně vypovídalo o naší logistické přípravě. Dejv v absolutní euforii z nastávajícího lezeckého víkendu obsadil sedadlo vedle řidiče i s Lukášem a začali snižovat stav pivních zásob dost vysokým tempem na to, aby mohla nastat první cestovní krize. A ta také nastala. Přesně po minutí poslední benzinky před pražským okruhem se ozvalo Dejvovo vyprazdňovací zařízení a jeho úpěnlivé prosby, naléhavé žádosti a posléze už i nekompromisní rozkazy k zastavení nemohly být vyslyšeny. Až na prosby celé posádky se mi podařilo zastavit u sběrného jezírka pro obojživelníky, kde Dejv a Lukáš nekompromisně zvedli hladinu až po okraj. Následné rozjetí a vylití Lukášova nedopitého piva na podlahu bylo už jen zakončením celé bleskové přestávky.

Cesta dále probíhala v klidu, pouze občasné Marečkovi dotazy:“kdy už tam budeme“ rušily veselý Lukášův křik, kterým se snažil s Dejvem dorozumět, ačkoli seděli oba vedle sebe. Po příjezdu do Žihle Lukáš vyskočil z auta a v místním hostinci bleskově zjistil, kam že to máme vlastně jet a kupodivu to bylo správně. Po příjezdu na místo se mne Dejv nejprve snažil navigovat k zaparkování na louku, která již byla zcela obsazena kočovnými Germány, které neodradila ani cedule NO PARKING, ani povozy zapadlé v rašelině. Nakonec jsme se rozhodli pro parkování na lesní cestě, což byla skvělá volba. Znaven cestou a odpovědností za zdar výpravy jsem s Máťou a Marečkem ulehl k spánku, zatímco zbylá trojice vyrazila šířit slávu LKO na páteční večerní párty do areálu Sklárny. Následující zprávy jsou pouze zprostředkované, ale potvrzené z několika na sobě nezávislých zdrojů.

Naše trojice v rozverné náladě pokračuje pěšky ke vstupu do areálu a na vysokém plotě objevuje ceduli s varováním pro majitele psů, že v areálu se nachází kolonie divokých králíků a je nutno mít psy uvázané. Než však stačili cedulku dočíst, Lukáš S zahlédl králíka za plotem a rozhodl se ho zcela nekompromisně ulovit. Hravě překonal dvoumetrový plot a zaútočil na ubohého hlodavce, který ve svitu čelovky vypadal velmi překvapen Lukášovou rychlostí, která byla v jeho stavu opravdu udivující. Bohužel pro Lukáše se však jednalo o zkušeného veterána, který několika ladnými kličkami dokázal Lukáše lehce dezorientovat a poté ho nalákal až do pasti v podobě nataženého lana těsně nad zemí. Navíc jako zkušený vtipálek těsně před pastí předstíral naprostou vyčerpanost, což Lukáše vybičovalo k maximálnímu úsilí. Pak už jen rána, světlo zhaslo a zasténání smrtelně raněné kořisti. Králík předvedl vítězný taneček a zmizel ve tmě areálu. Lukáš, značně otřesen, pokrytý hlínou a králičími bobky musel uznat svoji porážku. Podpírán přáteli pokračoval dál za duněním bubnů a zpěvem. Párty musela být vskutku divoká, holky tancovali na stole, alkohol tekl proudem a ranní stav našich přátel vypovídal o tom, že ostudu rozhodně neudělali. Lukáš M s Dejvem vypadali vcelku dobře, až na skelný pohled a menší odřeniny způsobené plížením po kolenou lesem a trička od griotky a vodky od populárního nápoje „krvavý kozy“.Zato Lukáš S v houpací síti nejevil známky života a barva šedého hermelínu a stejný zápach nám naznačily, že o lezení dnes rozhodně nepůjde, atak jsme vyrazili bez něj.

Hned u prvních boulderů nám došlo, že na výkony rozhodně nedojde, Dejva dokonce srazil na kolena již první pokus za 5b a s roztrženou dlaní a lamentováním se zřítil na matraci. Ostré krystaly a téměř vše lezeno na tření společně s vysokou teplotou nás donutilo k polednímu ústupu na oběd a odpolední siestu ve stínu lesa. K našemu úžasu jsme cestou do tábora potkali oživlou mrtvolu Lukáše, kterak maskován slunečními brýlemi a podpírán bouldermatkou míří k lesu. Tříhodinová siesta se ukázala jako dobrá volba a večer jsme zdolali zase několik bolestivých problémů, zejména díky nižší teplotě a nadlidskému nasazení. Sobotní koncert kapely, která hrála sice dobře, ale používala v textech pouze nepublikované výrazy, mne postavila před silný rodičovský problém, jak vše Máťovi vysvětlit, což při jeho dobré paměti byl opravdu zapeklitý problém. Neděle proběhla v poklidné zjištění, že opravdu bez kůže na prstech nejde nic vylézt a kromě Marečka, který tento fakt pochopil jako poslední již opravdu nikdo nic nevylezl. Cestu domů Dejv zopakoval svoji fintu s močením a nebýt rozzuřeného vynašeče odpadků, který mu v jeho potřebě zabránil, tak by se vlastně asi nic významného nestalo. Teda až na to, že moje tenisky stále stojí na místě našeho tábora jako podpis naší výpravy.

Jarda

Sdílet: 

Komentáře

Obrázek uživatele marek

všechno bych vydržel, ale ty zapomenutý tenisky, ty mě dojaly ...

 

Stále lehce doufám, že je někdo vytáhne z baťohu a bude požadovat výkupný..

Gratuluji, i pres svuj pokrocily vek jsi na nic nezapomel, az na ty tenisky

Skvelej clanek  Dejv

Přečteno až teď. Řvu smíchy a gratuluju k přežití :)

Přidat komentář

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer