slideshow 1 slideshow 2 slideshow 3 slideshow 4 slideshow 5 slideshow 6 slideshow 7 slideshow 8 slideshow 9 slideshow 10 slideshow 11 slideshow 12 slideshow 13 slideshow 14 slideshow 15 slideshow 16 slideshow 17 slideshow 18 slideshow 19

Jste zde

Osp 25-28.10. 2014

Tichý, až poklidný, byl na první pohled tento prodloužený víkend. Nebe azurově modré, skály nechutně rozpálené sluncem a v týmu čítajícím první den celé tři kusy panovala pohodová atmosféra. Celou první noc jsme vyhlíželi druhou polovinu naší výpravy, která si dala načas, a teprve k snídani dorazila s lehkým, snad i trochu ironickým úsměvem na rtu. Přijeli o den později, protože Janča byla ve škole, a Mareček na ni čekal. Ale Mareček nemá rád nečinné čekání a tak si čas vyplnil po svém. Natankoval do nafťáku plnou nádrž benzínu, aby se potom mohl půl dne stresovat se zajištěním jeho odstranění a samozřejmě s vyčištěním všech střev vozu. Mareček totiž není žádný břídil, nic nedělá napůl, proto se autem ještě projel – kam až to šlo a teprve kompletně udušeného ubožáka předal do námi již z ledna dobře známého servisu ... .

Uschovat si někde přes padesát litrů benzínu do zpáteční cesty mu zabralo zbytek Jančina studijního času a potom mohli oba spokojeně vyrazit za dobrodružstvím. Navigace vybrala vyhlídkovou noční jízdu přes zasněžené Alpy a uzavřenou celnici mezi Rakouskem a Slovinskem, i Janča už trochu znejistěla ... . Mareček, s pocitem nedoceněnosti a možná již i lehké únavy, narazil na zákaz vjezdu, umlaitung a červený semafor, což samozřejmě není žádná překážka. Po několika pokusech o objetí příslušného úseku odevzdaně projel na červenou do protisměru a zcela ignoroval zmatené silničáře. Po pár kilometrech ho navigace navedla na opuštěnou zkratku z dob Julia Ceasara stavěnou pro legionáře přes Julské Alpy (včetně skupinky těchto legionářů) a i tu nakonec zdolal, sice lehce rozrušený, ale do cíle dojel.

Po vyslechnutí tohoto dobrodružství nám, týmu JOI, bylo skoro líto, že jsme o tak dobrodružný život ochuzeni. Alespoň večer jsme se snažili zabavit společenskými hrami (např. kartami ...). Ilča však za celou dobu nepochopila, že není ve vedení ten, kdo má nejvyšší skóre a s opravdu šťastným úsměvem klukům utíkala v zhruba stobodovém odstupu. Jardova hra se špalíčky byla též zákeřná. Znalost pravidel a taktiky mu dovolila tiše nalíčit armádu vojáků v zádech svých spoluhráčů a ti, ač se proti němu beze slova pevně spikli, neměli šanci ... . Nakonec byl ale odhalen a již si vítězství víckrát nevychutnal ..., protože Ondra se učí rychle. Ilča stále hru chápala po svém, špalíčky byly všude, jen k cíli nesměřovaly ... . Jára však v touze po dalším vítězství zpřísnil pravidla a vzal do hry Tulamore Drew ..., potom i několik ženských buněk v Ilče dřímajících, otevřelo jedno ospalé oko, rychle vyhodnotilo situaci a zmobilizovalo intrikánské centrum, s kterým se rodí všechny kusy tohoto pohlaví. Její cesta k vítězství byla doprovázena Jardovým stoupajícím smíchem, indiánským tancem i akrobatickými přeskoky mezi sedadly auta, aby pustil hudbu a zahájil diskotéku. Po koktrmelcích přišla hvězda, která ho zasekla v půli cesty a on téměř v zápětí odevzdaně upadl do komatu. Ondra je tichý společník, ale svou chvíli slávy si též vybral (o tom až později). Ze všech her by bylo dobré se ještě jednou vrátit k Jančině hře logické a třeba na vánočním večírku probrat lakušník na rybníce .... .

Lezecky bylo vše v šedi. Ondra i Jarda stoupali vzhůru jako Bozi a dosahovali vrcholů obdivováni zástupy krásných Slovinek. Každý si může připsat několik pěkných úspěchů ... . Ilča, stále šťastná ze svých 6a, vytěžila ještě všechny dětské cesty v oblasti. Mareček s Jančou měli přímo závodní tempo a mohou si připsat i několik vícedélek. Zde stojí za zmínku Marečkův odhozený kyblík a balvan během slanění. Také jako obvykle poslal do údolí lezečku, a aby jí nebylo smutno šla za ní zanedlouho i ta druhá. Nebyl ovšem ve formě, vše dopadlo na viditelné místo a dostalo se zpět ke svému majiteli.

Za zmínku stojí i několik drobností: Touha po obvyklé ztrátě části majetku byla silnější než Mareček. Byl proto hlídán ze všech stran. Jednou přeci jen dostal samostatný úkol - zamknout auto, zatímco keltská žena nabere vodu a naloží si ji na hrb, aby mohli společně již za rozbřesku vyrazit do skal.        

Otevřené okénko Marečkova auta upoutalo naši pozornost. Teprve v tu chvíli jsme nahlédli do útrob,a žasli, jak nepohodlně se nechá vymyslet ležení v tak velkém autě ... - v odemčeném autě, ve kterém se nacházelo i několik hodnotných kousků - notebook, hodinky, navigace, peněženka, frendy, svazek klíčů – ne však od auta (ty měl majitel pěkně u sebe) .... . Večer jsme na něj byli hodní a netrápili ho. Stejně si vůbec nevšiml, že má vybílené auto. 

Celkově se choval velmi nespolečensky, což nás zaskočilo a hlavně urazilo. Proto jsme mezi sebe pozvali opět Tulamore Drew a na její rady byl a bude Mareček zván - "Mistr Bombastik". Navíc jsme ho potřebovali, protože v noci vždy foukal silný vítr, který stihl potrhat stan sloužící jako společenská místnost a zohýbat tyčky do zvláštních tvarů a Mareček nikde. Je velmi komplikované hrát společenské hry a zároveň držet stan. Představte si, že držíme každý jeden roh stanu, a když se začne vznášet, Mareček vztáhne ruku k centrální tyči, aby nás všechny vrátil na zem. To se nestalo, nechal nás tam klidně vlát jako draka na špagátě ... a tak jsme odjeli domů. 

Ondra jede dobře a rád, nehledí na rychlost a přes celé Slovinsko přeletí rychlostí lehce podzvukového letadla. Vítá nás Rakousko, ano už ho vidíme, ale na rozloučenou nás zastavují slovinští policisté. Ondra stahuje okýnko, jeho neustále čistě umytá hříva se rozpohybuje v proudícím vzduchu, a z posledních sil se snaží oslnit (dále snad už jen obměkčit) státní příslušníky. Ilča jako spolujezdec tiše počítá, kolik rychlostních přestupků mohli zaznamenat. Rozespalý Jára, do té doby ležící pod dekou na podlaze auta a nepřipoután, vystrkuje hlavičku k policistům skoro jako kukačka, aby popřál pěkného dne. Policisté pěkný den mají, to nelze popřít. Nesprávná dálniční známka upoutala jejich pozornost a nás stála pokuta 150 euro na místě. Doklad o pravosti hloupého zákona Slovinců budiž navždy uschován v naší kronice pro výstrahu! Je jasné, že jsme byli nakaženi Marečkytýdou, která konkurencí velkou Krylomoru jest. Na závěr nutno poznamenat, že Jarda je opravdu šťastlivec, neb jak je dobře známo, pokutu platí vždy řidič ... .

Termín akce: 
Pátek, 14 Listopad, 2014 - 14:30
Sdílet: 

Komentáře

Jaká to je ale skvělá satisfakce za tu vaší biomasu....vás tak někam pustit samotný.... Smějící se

Obrázek uživatele marek

náhodou - víš o kolik musí tady v čechách stoupnout hladina štěstí když naše skupina odjede?

Přidat komentář

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer