slideshow 1 slideshow 2 slideshow 3 slideshow 4 slideshow 5 slideshow 6 slideshow 7 slideshow 8 slideshow 9 slideshow 10 slideshow 11 slideshow 12 slideshow 13 slideshow 14 slideshow 15 slideshow 16 slideshow 17 slideshow 18 slideshow 19

Jste zde

Hollental

 

Ahojky, tak se mi podařilo dát dohromady článek o našem povedeném Hollentalu:

 

 

Hollental (fotky tady)

 start byl tentokrát skoro dle plánu, vraceli jsme se jen jednou, a to pro Jardovu bundičku. Což bylo beztak téměř bezpředmětné, jelikož když jí potřeboval, zapomněl si ji pro změnu v základním táboře :-) .

Cestu jsme ukázněně prospali, aby mohl Mareček v klidu nerušeně řídit a nebyl zbytečně rozptylován.

SOBOTA

Krásné teplé ráno bylo příslibem prima víkendu a nabízelo nejlepší podmínky k lezení. Některá místa byla sice zateklá, skála se rozpadala pod rukama a šutry padaly jak švestky po dešti, ale po dosažení vrcholu 340ti lezeckých metrů nám byl odměnou překrásný výhled na divokou krajinu.

Cesta dolu, sešup suťovištěm - se pro pánskou část výpravy stala prima atrakcí, já byla poprděná až za ušima, jelikož jsem to nikdy nezažila a jízda "tekoucím" kamením mi lehce rozhodila sandál :-) . Nebo lezečky? A pokud se i za mnou snad někdy prášilo, nebylo to z rychlosti jako u kluků, ale to ten nezapnutý pytel s maglajzem za mnou dělal tak trošku kouřmo :-) . A ve chvíli, kdy už se zdálo, že i já hopsám dolů svižně, musím přiznat , že jediným důvodem byly mé původně sněhově bílé tenisky plně naložené malými kamínky, co tak píchaly do chodidel.... .

 Hygiena v horské říčce mě neznámého jména byla osvěžující a smrtící zároveň.

Tyrkysová barva vody a teplé slunce nedokázaly popřít mrazivý chlad vody tekoucí z hor, na jejíchž vrcholcích se ještě třpytily poslední sněhové ostrůvky. Mareček, nemaje zřejmě vůbec ve svém těle preceptory typu teplo-chlad, vrhá se do vody opakovaně a vždy střemhlav. Jaroslav, vyděšen, že si beru plavky a "jdu do toho" rychle shazuje oděv a - ÁÁÁÁÁ ! Studenéééé! Ledovééé!!! Z břehu se lehce ošplouchnu, a hurá, mám to za sebou. Nebudu smrdět moc, ze stanu mě nevyženou :-) . Zapomínám na křeč v lýtkách a tělem pomalu prostupuje příjemný hřejivý pocit.

Lukáš se stává aktivním plaváčkem v ledové tříšti až následující den, jelikož vyhozené rameno ( jízda suťovištěm halt není procházka růžovým sadem) maličko zlobí.

Ztráty dne : Mareček - levá lezečka
                                  - expreska

 NEĎELE 

 Lukáše bolí rameno. Hodně.
Lukáš je napaden klíšťaty. Mnoha.
Všichni jsou napadeni klíšťaty. Mnoha.
Pouze Mareček nemá na těle ani klíště......................... má vůbec Marečk v těle krev??? B-)

( nevíme, ale víme, že nemá levou lezečku :-) )

Marečka napadl pouze zdivočelý motýl - dost nekompromisně mu přistál na levém zápěstí, opiloval mu několik chloupků slepených - neptejte se čím - zamával křídly, a ztěžka odpadl .

 Zářím!!! - konečně je oceněna má hygitaška !!!!!!

 Špendlík ,pinzeta , půlky klíšťat, půlky půlek klíšťat, ...............Jarda se našel - byl Lukášovi sestřičkou i doktorem zároveň ( foto zřemě nebude nikdy veřejnosti zpřístupněno k nahlédnutí) .

 lezecky : sektor blízko zákl tábora. Jarda+ Lukáš, Ilona +Mareček – tak nějak nevíme co to bylo za cestu

následky lezení - Lukášovo ještě rozbouřenější rameno

kuriozity - Marečkova pravá noha v Lukášově lezečce (o dost menší lezečce, než může jeho nožka unést)

 závěr : přichází déšť, Ija se odklízí do stanu, Mareček se vydává hledat včera ztracenou lezečku, Jarda a Lukáš si vyběhnou v dešti "akademickou" cestu (jmenovala se tak) .

 Skoro pohodová neděle. Leč - přestalo pršet krátce po patnácté hodině, lézt se nedalo , do večera daleko.............co takhle malá prochajda okolím?

 8 km strmě do kopce, lesem, v sandálkách................ že jsem trošku protestovala, přiznám bez mučení. Protože před večeří se standardně nechodim proběhnout na Sněžku a zpět, a tak nemám patřičný tréng :-( . Odměnou nám bylo chladné pivko v tamní hospůdce, kde nás hodný hostinský vzal na milost, a za 5,6 EU nás napojil dvěma škopky zlatavého moku hodnoty v hodnotě 6,6 EU

Zřemě jsme byli po Yettim první, kdo tam dorazil pěšmo . Soudě dle obdivných pohledů několika tamních domordců.

Výšlap to byl skvělý, všem vřele doporučuji, nááádherný zážitek !!!! Já jsem samozřejmě slabá žena, a mám sklony věci dramatizovat. Že se mi chtělo cestou sníst vraní oko čtyřlisté, abych už nemusela dál - to byla jen náhlá slabost . Tahle myšlenka mě zas rychle přešla.......hned po té, co mi zatuhly kolena a chtěla jsem si nechat uříznout nohy u kyčlí. Vlastně by se tim i vyřešila bolest krvavých nohou z pásků sandálků - šli jsme přeci původně na krátkou procházku okolím!

 Pondělí si nepamatuji - asi delírium štronzo.

 Ilča

Sdílet: 

Přidat komentář

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer