slideshow 1 slideshow 2 slideshow 3 slideshow 4 slideshow 5 slideshow 6 slideshow 7 slideshow 8 slideshow 9 slideshow 10 slideshow 11 slideshow 12 slideshow 13 slideshow 14 slideshow 15 slideshow 16 slideshow 17 slideshow 18 slideshow 19

Jste zde

Francie - jaro 2014



Tento způsob výletu po krásné, prosluněné Francii, zdá se být prvními dojmy náramně klidný, až nepříliš výrazný.
Při odjezdu na nás Pán deště( ROMAN ) seslal několik hektolitrů vody, doprovázené hřmotným burácením blesků, které protínaly celou oblohu, a s přáním šťastné cesty se sám zbaběle odebral do nemocnice, kde si v rámci vylepšení tělesné váhy nechal dobrovolně odebrat některé (domnívá se že) pro život nedůležité orgány. Naštěstí tato drobná příhoda s počasím nezanechala na nikom z nás hluboké stopy, a až na jednu krátkou slabší chvilku upadl její původce v zapomnění ....tedy až do chvíle, kdy jsme opět překročili hranice naší vlasti, a po týdnu tepla, klidu, radosti a nekonečného pocitu štěstí nás umyl hned za čárou drobný uvítací deštík. Později se ukázalo, že jeho tělo horolezce bylo zcela naplněno balvany a ty již prostě musely ven.

Roman s Lůcou se hned uvedli jako opravdoví dobráci, a aniž by je Dejv žádal, naimpregnovali mu cestou svým extra virgine olejem kompletně horolezecký batoh, a dokonce i větší část péřové bundy. Bohužel se jim nepodařilo dílo dokonat, jelikož nevděčný Dejv jejich počin hned po příjezdu odhalil, a za hlasitých díků další podobné kousky odmítl přijmout. Dokonce jim to zakázal! Lehce uražený Roman postavil stan mírně opodál ostatních, a pod dohledem Lucky otvorem k východu slunce samozřejmě - pro trochu klidu a romantiky. O symbolice tohoto činu byli oba spraveni. Zatím však vzdorují nevyhnutelné realitě.

Pradons

Pradons - naše první lezecká oblast. Pohodový kemp s perfektním zázemím, nedaleko supermarket, počasí velmi teplé. Tato lokalita se vyznačuje extrémě velikými pavouky ve skalách, kteří si dokáží ulovit celého netopýra k svačině ( ohavná podívaná na vysušenou mršinu) . Uprostřed jedné z cest Dejv objevil prasklinu, která byla obsazena neznámým živočichem, který ho zcela bezohledně odehnal. Průzkumník Vojta se statečně vydal vzhůru, vyšetřit onu záhadu, a s vyděšeným výrazem v tváři identifikoval nový živočišný druh - byl to opeřený skunk, vydávající zvuky PUF PUF. Útroby skály rezonovaly tak intenzivně, že jsme se rozhodli k několikametrovému ústupu.
 

Heslem výpravy by se mohla stát věta : UŽ NIKDY SE NEBUDUDU KOUPAT V RADIOAKTIVNÍ VODĚ .
Několik vynalézavých jedinců našeho společenstva se rozhodlo zkrátit si cestu ze skal přebroděním zdivočelé řeky se zákazem koupání. Řeka přitékala od nedaleké jaderné elektrárny. Mužská část s vypětím všech sil zvítězila v této disciplíně. Ale Janča, jako jediná žena s odvahou lva , vrhla se živlu v náruč. Jako ve zpomaleném filmu odevzdala své tělo s kompletní horolezeckou výbavou na zádech síle proudu. Lezecké botičky se vztyčenou rukou klesly pod hladinu poslední. Muži bezradně a v údivu přihlíželi ze břehu, a Jarda vše ochotně fotil. Než vymysleli, jak Janě pomoci, prostě uplavala, nebo spíše byla odplavena…
V řece u kempu též chladila se vždy zásoba tekutin různého procenta alkoholu, jenž na podporu dezinfekce útrob určena byla. Večer pak všichni pravidelně několika či více doušky osvěžováni byli, čímž do kontaktu s vodou radioaktivní přišli. A zanedlouho se všem začali po těle vyskytovat mokvavé bolavé puchýře. Vznikaly znenadání kdekoliv na těle, a odolávaly jakékoliv dezinfekci a léčbě. U Janči hrozil rozpad její tělesné schránky po celou dobu výpravy. Dodnes se na tělech některých z nás nalézají nechutné jizvy.
O tom, že všichni po setmění doteď svítíme, nebudeme již hovořiti více.

Lezecky to byla oblast moc pěkná. Velká spousta cest různých obtížností, všichni si přišli na své. Pocity štěstí byly nekonečné. Maková Panenka a Víla Amálka se svými sosáčky se cítily opravdu jako v pohádce, a lezly a lezly ....

Charlie byl lehce zaskočen intenzitou lezení, až si nevšiml, že i se svým zatvrzelým výrazem v tváři vylezl s pohádkovými bytostmi všechny lehčí cesty. Mareček s Jančou vytřeli všechny kouty a spáry v okolí několika kilometrů. Jarda , Dejv, Lukáš, a Vojta vždy vytěžili sektor s vysokou obtížností , a jako kobylky se sunuli po masivu zprava do leva, nebo obráceně, prostě jak se jim zachtělo… Roman s Lůcou si za našeho pohledu též užívali... romantiku ...lezení ...

 Tarn

To jsme ale ještě nevěděli, co nás čeká v Gorge duTarn. Po dlouhém přesunu, plném nelidských zatáček vyvolávajících zvracení, se nám za odměnu odkrylo přenádherné veliké údolí národního parku. Nespočet skalních masivů, a krása divoké přírody, je jen zčásti přiblížitelná fotodokumentací v archivu našich stránek. Všichni jsme věděli, že odtud se bude domů odjíždět velmi těžko. Někteří z nás se museli do auta při návratu ládovat násilím. Nebudu jmenovat... snad jen...Dejv...a...Mareček ( ten ale musí být násilnou formou tažen domů pravidelně).

Kemp přímo u řeky Tarn jsme lehce vylepšili, protože jakožto první návštěvníci v tomto roce, zachtělo se nám teplé vody a světla. Prostě útok na technickou místnost vyřešil naše skromné požadavky…... Kamenné městečko Les Vignes se vyznačovalo jednou zvláštností. Nebyl zde skoro nikdo. Obchody zavřené, okenice zajištěné, ticho a prázdno. Jen hospůdka na nábřeží, s obsluhou, a dvěma stálými štamgasty. Pivo ale natočit uměli dobře, a tak jsme setrvali. Jen Mareček propadal depresi, došly mu cigarety. Se slovy " já nejsem závislej, já můžu kdykoliv přestat - ale nechci" prochodil několikrát město křížem krážem, aby se ujistil, že mu nikdo cigarety neprodá (v hospodě měli sice i poštovní známky, cigarety však nikoliv). O tom, co jednoho večera ze zoufalství kouřil, promluvte s ním každý soukromě ...

Lezecké možnosti v této oblasti zdají se na dlouhá příští léta nevyčerpatelné. Dejvovi od okamžiku příjezdu svítily oči i ve dne . Vláčel Jardu od sektoru k sektoru ( vzdálenost několika kilometrů mu v jeho nadšení vůbec nepřipadala rozhodující ) , a jeho věrný kamarád vlál za ním jako vlajka do chvíle, než byl zachráněn Marečkem. Tomu se podařilo na jiné vícedélce rozebrat Janinu osobnost na prvočástice. Janča, nejvýkonnější a nejstatečnější žena týmu, ke konci výletu již skoro nevykazovala známky života. Dávno si přestala stěžovat na bolavé rameno a zápěstí, jež si na počátku výletu obvazovala a mazala. Praskající puchýře se tvořily stále na nových místech, a ona již připomínala nový živočišný druh. Mareček pak popadl Dejva a oba "po svém" oběhli několikrát celý národní park, aby zjistili, že některé cesty jsou těžší a bolestivější než očekávali.

Vojtovi narostly na nohou tak velké palce, že se nevešel do lezeček, a lezení pro něj předčasně skončilo. I tak do té doby podal neskutečné výkony, natáhl si své první 6b, a v opojení radosti ze sebe sama, podpořen několika mnoha doušky whisky , vsadil se jednoho večera se starými vlky Dejvem a Jardou o další dvě láhve již jmenovaného moku. Sázka se týká vylezení jím postaveného boulderu ..... výsledek bude znám jistě již brzy, všichni tři se stále těší na svou výhru :-).

Pohádkové bytosti se svými sosáčky se tak sblížily se sebou i se skálou, že byla radost je pozorovat . Víla Amálka pokřikovala každých 20 minut " já jsem tak šťastná" , a Maková Panenka volala " všechno je eremíííí" . Společně pak oslňovaly všechny francouze svým vytříbeným bonžůůůůr, mercíííí, bon, a orevuáááár. Maková Panenka ještě svými buchtičkami na břiše zahanbovala úplně všechny přítomné muže, ale o tom jen opravdu okrajově. Vytěžily všechny 6a v sektorech jim Jardou a Dejvem určených, porozprávěli s místními horolezci ve francouzštině, angličtině i papenštině , a svou radostí ze života průběžně obtěžovaly odstup si udržujícího Charlieho .

Charlie - tento charizmatický svobodný muž, okolo něhož se stále motaly všechny ženy ( kromě Lůci, ta je zatím ještě vdaná - všichni jsme si však všimli, jak po něm po očku kouká, když se Roman nedívá...), rozhodl se příště na horolezecký výlet vzít si s sebou kolo či loďku pro volné chvíle ( doneslo se nám z kuloárů) ..... . Zde je třeba ještě trochu zapracovat. Ač se jevil jako kvalitní lezec, situaci úplně nepochopil...... – na nic jiného než lezení není čas!!!

 

 

Lukáš s Vojtou si zde ozkoušeli svou první vícedélkovou cestu. Lukáš s Romanem ze 6a plynule přešli do 7b, a za intenzivního dohledu několika supů v pohotovostním režimu se vysápali k vrcholu. 

 

O kousek vedle Jarda na prvním štandu sledoval s otevřenými ústy Vojtu, natahujícího druhou délku. Vojta si nevšiml jištění, a poté co v klíčovém místě minul i druhé, začal opravdový vnitří boj o život. Po smíření se se smrtí, všiml si pod sebou druhého borháku, cvakl a stal se naším a svým vlastním hrdinou. 

 

 

 

 

Kvízové otázky: 

1) cvakni se do expresky, a odvaž se. Mám tady uzlík, rozvážu si ho ( u třetího nýtu) ...... čí je to věta?
2) roste to v lese, a přidej před to poslední písmeno abecedy. Co je to?
3) je to pták, co žere mršiny, a je jich tolik, kolik prstů na ruce. Co je to?
4) kdo neskákal do propasti?

Ilča + Jarda

fotky jsou tady

Termín akce: 
Čtvrtek, 3 Duben, 2014 - 19:00 to Neděle, 13 Duben, 2014 - 22:00
Sdílet: 

Komentáře

hm super, to sem zas někde nebyl, já se na to (vytvářet exkrementy), kdyby to tam aspoň stálo za (dámské přirození), jenže to ne, jinak díky náčelníku žes mě zmínil :)

Obrázek uživatele marek

tohle je ta mrška :)

a sice už je to 5 let, ale je tady vysvětlení puchejřů :)

Přidat komentář

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer