slideshow 1 slideshow 2 slideshow 3 slideshow 4 slideshow 5 slideshow 6 slideshow 7 slideshow 8 slideshow 9 slideshow 10 slideshow 11 slideshow 12 slideshow 13 slideshow 14 slideshow 15 slideshow 16 slideshow 17 slideshow 18 slideshow 19

Jste zde

Big Wall Open 2015

Pražský závod, který mi předloni umožnil slavné vítězství, ale hlavně doplnil materiálové vybavení mne letos opět zlákal. Potřeba nového lana a sedáku je již akutní, a tak umístění v hoby kategorii považuji za pohodovou záležitost, stačí počítat kdo kam tak doleze v cestě za 9- a bude to na pohodu. Pačes se letos zalekl mé výkonosti a než by riskoval potupnou porážku raději se radostně podřídil nějakým neodkladným záležitostem......

David neponechal nic náhodě a 3 dny před závodem začal shazovat přebytečnou hmotnost všemi otvory. Nedbaje však přízně osudu a důvěřující mé výpočtové metodě se statečně dostavil na start, sice lehce nazelenalý, ale dokonale odvodněný. Třes jeho končetin jsem připisoval spíše startovní nervozitě, nežli tělesné slabosti. Brzké ranní stávání a šupy-dupy do Prahy. Nával se tedy rozhodně nekoná, sedím si s několika pořadeteli u baru a připadám si tak trochu osamělý. Naštěstí se objevuje David a s blížícím se začátkem i další drsní závodníci. Zapisuji se na cestu obtížnosti 5, to abych nepřepálil začátek a trochu nervozně jako správný boulderista sleduji stěnu, která mi mizí dalo by se říct v oblacích.... Předlezci bojují v cestách jako o život a konečně začíná závod. Na mne přichází řada chvilku po Davidovi, který cestou proběhl jako nic a pokračoval na cestu 6. Ano, zdá se, že jsem zvolil správnou obtížnost a v podstatě jsem nenarazil na problém. Číslo 6 je pohoda, teda až na motanici v koutě, protože jsem zvolil B variantu, abych dohnal Davida, který přece jen leze mnohem rychleji, samozřejmě díky výšce.... Na sedmičce už vidím sem tam drama, ale pro borce mé výkonnosti je to procházka po madýlkách až nahoru a David, který již potlačil třes končetin také na pohodu.

Trošku mi přestává fungovat můj sledovací senzor a tak si nejsem zcela jist zda se bude rozhodovat na cestě za 9-. No nic, přesouváme se s Davidem k 8-. Tady už to pěkně sviští, teda hlavně dolů. Dle průzkumu zjišťujeme, že naše varianta A je těžší než B, ale bohužel se už nedá nic dělat. David je na řadě první a je celkem v pohodě, ale když se přehoupne do závěrečné kolmice, jeho dlouhé tělo zachvátí třes, který ho přilepí v malých chytech nad hranou a je konec.... smutné pro nadějného sportovce. Můj výpočet a předchozí pozorování mne utvrzuje, že musím dál než David, tam to nové lano ještě nebude, a tak jdu na to. Pohoda......, veverka by bledla závistí, jak radostně přehopkávám převisem a docela dobře nakonec i zdolávám závěrečný úsek, kdy mne strach z pádu drží u zdi jak mucholapka upocenou masařku(měli by ty teplozářiče občas vypínat.......). Tak 9- je přede mnou a jasně vidím místo, kam se musím dostat, to zvládnu a jdu na to. Pohoda, lahoda dolézám do místa, odkud se mi vcelku dobře pozoruje následující skok do dvou levých bočáků a zvažuji své šance. Že by boulder ?? Jásám a zárověň váhám, protože doteď jsem nikoho skákat neviděl, dobrá, panika?? Nene, stavěč v roli rozhodčího baví dav pode mnou informacemi o chytu který nevidím, haha, ale slyším dobře,tady ho máme a zase, pohoda lahoda, veverka žasne. V pohodě dosahuji vytyčené mety, ale dolů se mi nechce, čest je čest a tak lezu dál, madlo ve stropě léčí mé chmury z převisu. Nebudu popisovat dál, i když bych následující část o čtyřech chytech dokázal ještě vyšperkovat, prostě jsem to skoro dokázal, dejme tomu, abych zachoval lezecké dokorum, že mi ustřelila noha...i ruce. Moje smůla, musím do finále z pátého místa. A tak nastal soumrak mých výpočtů, protože nakonec jsem skončil poslední a David, David prostě jen vyhrál. Jediná útěcha mi zbývá, a to, že lano nedostal a to se musel kousnout asi ze všech nejvíc.

Jarda

fotky

Termín akce: 
Pondělí, 23 Březen, 2015 - 19:00
Sdílet: 

Přidat komentář

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer