slideshow 1 slideshow 2 slideshow 3 slideshow 4 slideshow 5 slideshow 6 slideshow 7 slideshow 8 slideshow 9 slideshow 10 slideshow 11 slideshow 12 slideshow 13 slideshow 14 slideshow 15 slideshow 16 slideshow 17 slideshow 18 slideshow 19

Jste zde

Španělský deník – přílet

Po klidném, až nudném letu v napěchovaném letadle, kde pouze Pepa působil menší rozruch tím, že nenuceně zablokoval uličku nataženýma nohama a pokaždé když ho letuška přelézala požadoval výkupné v podobě nápoje z palubní nabídky přistáváme v Barceloně. Tlačenice v letadle zhmotněná naším presingem pasažérů před námi nás rychle dostává do příletové haly až k zavazadlovým pásům. Pepovo vtipkování na nepřítomnost našich nadrozměrných zavazadel mne poněkud zneklidňuje a hlavou mi probíhají tragické scénáře… Naštěstí můj nadrozměrný batoh přijíždí, tak se uklidňuji. Postáváme a sledujeme pás se zavazadly a Pepa s Jirkou neklidně přešlapují . Jejich mega zavazadla prostě nabrala jiný směr. Naši smolaři odchází řešit problém a Já s Dejvem se vydávám do autopůjčovny. Jako obvykle je cesta za nejlevnějším autem poměrně zdlouhavá a komplikovaná. Půlnoční směna v půjčovně má tempo jako o letní siestě, takže než se k našemu krásnému a jen mírně poškrábanému autu dostaneme uplyne tolik času, že by jsme s Dejvem dokázali složit vagon uhlí a ještě se osprchovat, vlastně se sprchujeme, protože začíná pěkně pršet. Nakonec je ale vše vyřešeno, podepsáno,odsouhlaseno,přepsáno,znovu odsouhlaseno,opraveno, vysvětleno, nepochopeno, znovu vysvětleno, rezignováno a nakonec převzato. Nakládáme ostatní, kteří nás v mezi čase vypátrali a pochvalujeme si prostorné autíčko, ve kterém zbylo dosti místa bez dvou největších zavazadel. Ta se kupodivu z Prahy odebrala zase do Prahy. Tak nějak při řešení superletenky zapomněli, že zavazadla už tunelem odjela a je na nich již zpáteční let za týden - tak prý je dovezou další den, tedy vlastně ten další den.. Dejv je řidič, Pepa navigátor, Jirka fotograf, Lukáš kameraman a Jarda si ještě zcela není jist funkcí. Vyrážíme směr Rodelar. Dejv šlape na plyn jak šílený a Pepa povzbuzuje, ale náš Šemík je přetížen a odmítá zrychlit. Z předních sedadel se ozývá nesouhlasné hýkání a Pepovy připomínky na rychlost vozu jsou pochopitelné a poněkud netaktní. Dejv dělá co může a Šemík řve úsilím, chvílemi překonává i 80 km rychlost a celá posádka jásá a gratuluje řidiči k výkonu. Šemík se chová opravdu jako tažný kůň. Nejenže táhne pomalu, ale má i solidní výkyv do stran. To ovšem znamená pro Jardu i pěknou mořskou nemoc. Naštěstí pro celou výpravu usíná……..Zastávka v supermarketu a další cesta opět probíhá v poklidném tempu a zjištění že zmizel Jirkův pas je pro ostatní vítaným zpestřením.

Jsme na místě, Refugio Kalandraka je prostě boží místo na útesu nad údolím, autem se tam sice nedá dojet, ale nakládáme expediční karavanu a na několik otoček se nám daří dopravit veškeré vybavení do útulné chatičky, ve které je s námi kupodivu již jeden lezec ubytován. Postel byla volná, ale přesto nechápu, jak je možné, že se na pár dní stává mým osobním spolu-spáčem na patrovce o velikosti manželské postele. Z toho plyne jasné poučení – nikdy nelez do chaty jako poslední!!!!

Plní nadšení se vybalujeme a Pepa s Jirkou odchází žebrat o deky do hospody. Přichází nadšeni obtěžkáni dekami i peřinami ale jejich vyprávění o andělském stvoření za barem přecházíme s pohrdáním. Jde se lézt, kaňon volá, volá Pepa a zapomíná na nepřiměřený počet pěti lezců, tří sedáků a čtyřech lezeček. Nicméně, kde je vůle tak jde všechno, stíháme toho dost na první den. A naše nadšení je obrovské. Večer přichází a Pepa s Jirkou odchází na večeři, my ostatní dojídáme zbytky a popíjíme pivko při zapadajícím slunci před chatičkou. Absolutní pohoda…

Můj spoluspáč Hamad je z Dubaje a je docela v klidu, celou noc (každou noc) poslouchám jak se třepe zimou a trochu nechápu, proč si nekoupí lepší spacák. Svůj mu odmítám nabídnout, aby nedošlo v této ryze mužské společnosti k nějaké mýlce. Ale je statečný, když zima dosáhne neúnosné hranice, přestane šoupat nohama vyleze ven z chaty dá si jointa a zase usne..

 

Ráno přichází první Pepova opravdová krize, nemá sebou své „drogy“, a tak se obává poklesu výkonnosti. Včera s tím svým ionťákem a tyčinkami sice otravoval, ale bylo to docela sranda. Dnes se plouží jako mátoha a skuhrá na nepřízeň osudu. Alespoň snídaně v Refůčku ho trochu startuje. Super celodenní lezení dnes zakončujeme na společné večeři. Vtípky na Lukášovi mokré boty po pádu do řeky a neúspěch v El Delfínovi končí s objevením andělské servírky v opnutém oblečku.. Jarda s Dejvem po dojezení obřích lasagní, které Jirka kupodivu nezdolal odchází na bar za andělem pro nějakou místní specialitu. Anděl s ďábelským úsměvem vrtí zadečkem při každé otočce a nalévá několik druhů na okoštování, hohooo, takhle ty na nás.. Koštujeme všechno a postupně vše objednáváme i pro ostatní. Další informace jsou z mé strany lehce zkreslené, nicméně si pamatuji, jak vláčím Dejva do chatky a ačkoliv to není víc než sto metrů, nějak jí míjíme obloukem se vracíme opět do hodpody. Hrome, druhý pokus za podpory baterky je již lepší a k všeobecné zábavě ostatních, kteří s napětím sledovali ze zápraží již první pokus dorážíme do cíle. Ráno se bohužel probouzím zase vedle rozechvělého Hamada...

Termín akce: 
Čtvrtek, 12 Říjen, 2017 - 06:00
Sdílet: 

Přidat komentář

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer